Běhej lesy – Jizerská 50

Co se stane, když vám běžecké ego naroste moc rychle? Zblázníte se a přihlásíte se na Běhej lesy Jizerskou 50 tři týdny před závodem. Závodem, na který se vaši kamarádi připravovali celé léto..

Po Horské výzvě přišla na řadu další ultra-běžecká akce – Jizerská 50. Upřímně řečeno, jednoho dne mi cvaklo, viděla jsem reklamu, zjistila, že to je můj poslední víkend v ČR, že máme s Markem oba volno, a že by to mohl být náš první oficiální společný závod

Díky Běhej Lesy, kteří nám zajistili jedny z posledních míst na závod, a my si tak mohli naplánovat hezký víkend v Jizerkách 😊 . Nebudu lhát, že jsem byla připravena. Nebyla. Před závodem jsem tolik neběhala a čím byl závod blíž, tím méně jsem si byla jistá. Moje běžecké ego nabyté v Jeseníkách se rozplynulo..

Pátek večer, přijíždíme do Jizerek. Kosa jako z nosa. Na zítřek hlásí déšť a já jsem celá nějaká unavená po mém posledním pracovním týdnu. Jdeme spát s tím, že zrovna ségra startuje B7, v Beskydech, kde doslova chčije a chčije..  Díky bohu! 😀  Ráno totiž v Bedřichově nebyl ani mráček, dokonce i místy svítilo sluníčko, že jsem si říkala, zda si ten dlouhý rukáv nesundat…

3,2,1 Start. Běžců je mnohem víc, než jsem čekala, a tak na začátku moc nejde předbíhat, protože je půda podmáčená a všichni běží v jedné stopě. Stačí jednou šlápnout vedle a máte boty totálně durch. Já vedle šlápla asi šestkrát… 😀

Celá 50km trať má +1000m převýšení.  Že přijde krize, jsem tak nějak tušila, ale že přijde hned na začátku jsem nečekala. A víte co? Odešla až na 48. kilometru! Běhej Lesy Jizerská 50 byl pro mě ten nejtěžší závod, který jsem letos absolvovala. Přemáhání vlastní hlavy, nohy byly tuhé jako beton a každou chvíli jsem se zadýchávala. Víte proč? Protože 4 dny před závodem jsem lozila v Rakousku po horách jako kamzík, dole se neprotáhla a nějak vypustila, že za pár dní mám před sebou 50ti kilometrový závod. Ano, občas mi věci nedojdou a já pak pykám. Dobře mi tak, aspoň mám další ponaučení do budoucna.

Takže jak to celé probíhalo? Do 10.kilometru jsem si říkala, že to vzdám, že to nemá cenu. Tempo bylo hrozné, nohy prostě nešly, snad všichni mě předběhli a já nevěděla, zda si mám nadávat, nebo brečet. Každý kopec jsem šla. Jinak to nešlo. Po 10. kilometru mi říkal Marek, ať to klidně vzdám přišel seběh a najednou mi to jakžtakž šlo, i s celkem ucházejícím tempem (rozuměj 5:30).  Volím novou strategii: odpočítávání. 21 km, takže ještě 29, 26 km dalších 24 přede mnou.. 30. kilometr! Jsem za půlkou! Teď už to musím doběhnou. Dyť už jsem dala dva maratony, přece to nevzdám na třicítce a v duchu si opět vzpomněla na Zátopka, ten taky trpěl 😊 . Na další občerstvovačce potkávám Michala z Running2, prohodíme pár slov a běží se dál. Díky bohu za Marka, který mě táhne a nekompromisně říká, kdy se poběží. Jinak bych na té trati byla ještě teď (jelikož jsem měla tendence přecházet zbytečně do chůze – to mi šlo náramně!).. Tak nějak postupně dobíháme na 47. kilometr, potkáváme fotografa, rychle nahodím úsměv, pak ještě jeden kopeček a už jen cílový seběh. Bylo to těžké, bolelo to, o to víc jsem si finále a medaili v cíli užila!

Jizerská 50 byla zkouška všeho – nervů, vůle, nohou, a trpělivosti – jak Markovy, tak mojí. Za každým mým blábolem jsem totiž čekala, že zapne motor a rozběhne se podle svých standardů (rozuměj s tempem pod 4:30 s popiskem „lehký výběh“). Neudělal to a díky tomu jsme do cíle doběhli v čase 5:37. Kdyby to bývalo pod 5:30 měla bych teď na ruce pyšně nové Garminy. Každopádně usoudila jsem, že na ně ještě není ten správný čas. Zaprvé, protože jsem nesplnila svůj limit a za druhé, protože ty staré to celých pět a půl hodiny vydržely! #avegarminforerunner110😊

Zároveň mi závod přinesl další ponaučení! Plánuj, plánuj, kontroluj si data a protahuj se po každé aktivitě, i té sebeméně náročnější. Vyplatí se to, Fakt!

Díky moc Běhej Lesy za skvělý závod. Trať byla krásná, běžecká a se spoustou výhledů. Zároveň dobrovolníci na občerstvovačkách byli ti nejbáječnější, jaké jsem kdy zažila –  usměvaví, vstřícní a plni humoru –  taky možná proto jsme na nich strávili cca 8 minut 😊 😊 😊 .

Příští rok na startu zase ahoj!

A jak Jizerskou 50 viděl Marek ? 🙂

Ještě před závodem jsem Ivě říkal, že to poběžíme spolu. Důvod jsem měl velmi jednoduchý, ani ne před týdnem jsem absolvoval 1/2 ironmana v Zell am See a ještě jsem nebyl úplně v cajku. Navíc jsme si dost dobře neuvědomili, co s námi udělal výšlap, o kterém už Iva psala..

Přesto všechno jsme stáli na startu, odhodláni si to prostě užít! Ani jsme se nestačili rozcvičit a už bylo odstartováno. Prvních pár kilometrů vedlo po úzké lesní cestě, kde se nedalo vůbec předbíhat. Tenhle dlouhý had běžců se vinul a otevřeně se přiznávám, že nasazené tempo mi pro ten den naprosto vyhovovalo.

Přestože se poslední roky snažím silničním závodům vyhýbat, tady jsem udělal výjimku, protože Jizerské hory jsou nádherné, a tenhle závod mě v tom akorát utvrdil. Co bylo na celém závodě perfektně zmáknuté, byly občerstvovačky, které byly co každých 8 km. Bylo fajn pro jednou neřešit tempo, hlídat, kdo se mi lepí na paty nebo jak rozvrhnout síly – běžet jen tak, bez zbytečného přemýšlení.

S Ivou jsme pomalu ale jistě předbíhali jednoho závodníka za druhým. Navíc jsem i nenápadně zvýšil tempo a pořád se mě držela. V lehkých kopcích měla vždy tendenci přejít do chůze, ale ke konci závodu, už vše vybíhala 🙂 .

Měli jsme před sebou posledních pár kilometrů, zahlédl jsem v dálce holčinu a říkám: „Pojď, tu ještě musíme dát!“ Vida, fungovalo to! Iva se naposledy ještě kousla a mohli jsme tak ještě trochu zrychlit. Sice jsme náš pomyslný terč už nedohnali, ale Iva mě potěšila tím, jak se celý závod neuvěřitelně snažila. Však to znáte, zkuste si běžet, když nemáte den a někdo vám celou dobu říká, ať ještě přidáte. 😀

Až po závodě jsem se přiznal, že i já jsem měl měl krizi, ale raději jsem si to nechal pro sebe (nikomu bych tím totiž nepomohl :-D). Kdybych závod běžel za sebe jako jednotlivec, cílil bych to nejspíše na jiný čas, ale o to mi tentokrát vůbec nešlo. Chtěl jsem s Ivou strávit víkend, no a když si k tomu člověk přidá i delší výběh, tak není nic lepšího. Myslím si, že tenhle závod nám leccos jeden o druhém prozradil a jsme připraveni na další, a rozhodně i těžší, závody.  😀

Konečně v cíli…. Za fotku děkujeme Verči (jedenmesicbezce.cz)

Běhej Lesy zrovna minulý týden zveřejnili termínovku na příští rok. Už jste nějaký závod z této série běželi? A chystáte se příští rok na nějaký? Nám Jizerská 50 určitě neuteče! 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.