6 důvodů, proč běhat trail

Letos v létě jsem se rozhodla většinu běžeckého času strávit v přírodě a v kopcích. Proč? Hlavním důvodem byla příprava na Horskou výzvu, o které už brzy bude článek, a to, že mě běhání v Praze už vážně přestalo bavit. Tím, jak jsem na jaře trénovala objemovky před maratonem, znala jsem už snad každou trasu, a prostě už mě nebavilo běhat pořád to samé. A tak jsem začala více jezdit do Šárky. Taky i díky tomu, že jsem tam měla dobrého průvodce, který zná snad každý kámen a kořen na cestě 😀 . A víte co se stalo? Zamilovala jsem si to! A já se rozhodla s vámi sdílet přesně ty důvody, proč .. 

#TICHO – Mindfulness, relax a vyčištění hlavy

Vyběhnete do přírody, kde není tolik lidí jako ve městě. Jen vy a vaše myšlenky. Tím, že se musíte soustředit na terén, nezbývá moc času na přemýšlení o všedních věcech. Naopak ve městě, kde už pomalu znám vzdálenost každého sloupu, mám tak „běžecky vypnuto,“ že kolikrát jsem přišla na pracovní věci právě za běhu, kdy jsem tréninku měla spoustu času přemýšlet. Mindfulness – skvělá terapie / meditace, kterou jsem se před dvěma lety naučila a bohužel už se ji tolik nevěnuju, ale zrovna při běhu v přírodě si na ni vždy vzpomenu. Začnu si všímat svého dechu, došlapu a úplně obyčejných věcí, které ve všedním shonu většina z nás přehlíží. Co je pro mě důležité, je nechat sluchátka doma. Prostě jít jen tak do lesa, poslouchat zvuky přírody a to je nejlepší relax, který si můžu dopřát a vám doporučit. Jo a hlavně je zadarmo! 🙂

 #VŮNĚ lesa

Kdo mě sleduje na Instagramu, tak asi ví, o čem mluvím 😀 Jsem blázen do vůně mokrého lesa a potůčků. Takže pro mě dvojitá dávka relaxu, když po dešti, nebo klidně i během, vyběhnu do přírody a přírodu nasávám doslova z plných plic 🙂 Máte to taky tak? Prosím, aspoň jeden z vás, řekněte, že jo! #atnejsemzablazna

   

#KOLENA a měkký povrch

Stará známá písnička – neběhejte pořád po asfaltu a tvrdém povrchu, není to dobré pro vaše kolena. Není to až tak úplně pravda, každopádně měkký povrch je pro běhání určitě příjemnější a nezatěžuje tolik nohy. Navíc, povrch běžecké tratě byste měli střídat. Právě proto, abyste se vyhnuli a předešli tak zranění. Zkuste občas hledat variantu v trávě, podél cesty na hlíně anebo si dát právě nějaký ten trail, kde o měkký povrch není nouze. Nouze je spíše o ten asfalt.

#CHŮZE , zn. KDYKOLIV

V tuto chvíli mě možná někteří trailoví maniaci budou brát za blázna, ale pro mě, trailového začátečníka, je toto jeden z nejpozitivnějších bodů 😀 Kdykoliv během běhu totiž můžu přejít do chůze – protože je to vlastně do strmých kopců kolikrát i rychlejší, tolik se neudýchám a nahoře se zase můžu v pohodě rozběhnout. Je to o tom, si ten běh užít. Tady to není na minuty jako na silnici. Je to o zážitku, o technice a hlavně o sledování povrchu pod nohama. Takže někdy to vlastně ani nejde běžet. A tak je to taková milá pauzička během toho šplhání nahoru 🙂

   

#WORKOUT

2v1. Nejenom, že si jdu zaběhat, ale zároveň i posiluju nohy. Sice to pak není na mola Victoria’s Secret :-D, ale zato vyběhnu kopce, o kterých se mi dříve ani nezdálo, a vlastně to ani nebolí (vždycky to bolí jenom moji hlavu, které se nechce). Je to super pocit vidět výsledky, které jsem během předchozích 3 let silničního běhání nikdy neměla. A vo tom to je 😉

#VÝHLEDY

A když už jsme u těch kopců – není krásnější pocit, když vyběhnete nahoru a můžete se kochat krásnými výhledy kolem dokola. Třeba taková Běhej lesy Jizerská 50 anebo Kilpi Trail Running Cup v Krkonoších. Ten byl vlastně můj úplně první trailový závod, na který jsem se absolutně nepřipravovala. To, že ho poběžím jsem se rozhodla 12 hodin před startem. A vlastně všechny body výše zmíněné můžu jen potvrdit 😀 Většina trati byla v lese. První stoupání jsem krutě trpěla, jeden velký kopec, který jsem málem vzdala, ale všichni kolem mě šli, a tak jsem šla s nimi #teamspirit A pak přišly na řadu právě ty výhledy, které mi vzaly slova a dodaly energii běžet dál. Krásné počasí a vyhlídky na Krkonoše – to byla prostě dokonalost! Na nic jsem nemyslela, jen na to, že mě ten závod fakt baví. Protože se pořád sbíhalo nebo stoupalo, tak jsem nevěděla, jak dlouho, tudíž jsem nemohla odpočítávat a celé to bylo jedno velké překvápko. Včetně teda lezení nemilé sjezdovky – tu si pořadatelé prostě mohli odpustit 😀 Ale pocit v cíli byl k nezaplacení, vlastně jako po každém závodu. Ale tady to prostě uteklo hrozně rychle a bylo to super !

Běháte taky traily? Který závod vás v letošním roce nejvíce nadchnul ?

 

2 thoughts on “6 důvodů, proč běhat trail

  1. Tak na ten závod kouknu. Na Jizerské 50 se mi vážně líbilo, tak to zní skvělě! 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.