Pro osobák?🏅 … Jedině do Bruselu!

Jedna z prvních věcí, kterou jsem udělala při plánování stěhování do Belgie, byla kontrola všech závodů v okolí. A když jsem našla půl/maraton v Bruselu, který se konal 1.10. moje registrace na půlku byla jasná. Teď už zbývalo jen přemluvit Marka, aby běžel se mnou a dotáhl mě na osobák pod 1:55…

V sobotu jdeme spát rozumně kolem 11 hodiny, jelikož v 7 vstáváme na vlak do Bruselu. Je to z Louvain-la-Neuve asi hodinu. Každopádně co osud nechtěl, byla sobota večer, všichni moji spolužáci byli na bytech (bydlíme v jednom domě s 5 byty), nudili se, a tak si vymysleli bouřlivou house party, která nás nechala spát přesně 4 hodiny, zbytek jsme probděli takovým spánkem-nespánkem. A když oni šli spát, my se za hodinu probouzeli s tím, že dneska jdeme běžet závod. Welcome to student life 😀

V Bruselu bylo chladněji, ale zase ne úplná kosa. Díky bohu se počasí umoudřilo a déšť, který předpověď celý týden slibovala, se nakonec nekonal. Jen při startu lehce mrholilo. Co je ovšem podstatnější, že Marek mi při příjezdu tak lehce oznámil, že by si tady zkusil osobák. No co, přemlouvat ho nebudu, když se cítí na vylepšení své hodiny 21 minut, tak proč ne.. Já se pokusím na těch 1:55 kousknout sama.

Jak Iva předběhla pacemakery:

Na startu vidím žluté pacemakery na 1:50 a tak to hecnu. Postavíme se na start s nimi, s tím, že Marek mi při bráně uteče podle plánu. Běžet půlmaraton na 1:50 znamená průměrné tempo 5:13. Tím jsem doposud běžela asi maximálně desítku. Uvidím, vždycky můžu zpomalit. Vybíhám, jde to, vzduch se otepluje a brzy je mi teplo (měla jsem krátký rukáv i kraťasy). Držím se běžců s vlaječkama, stejně jako spousta dalších, a místo pro běh je tak malé a tak o sebe zakopáváme. První desítka se celkem táhla – dva tunely s vybíháním do kopce a pak pořád rovně. Trať je úžasně rovná, žádné záhyby a já ani nekontroluju hodinky (to, že se mi 3 minuty před startem sekly raději ani nezmiňuju, protože nervy to byly pořádné a já už si v duchu kupovala Fénixy 😛 ). Občerstvovačky probíhám pomalejším tempem, ale snažím se nezastavovat, protože kluci s vlajkama pořád běží a vzdalují se. Přidám na tempu, dohoním je a držím se vedle jednoho z nich stejným krokem. Najednou si uvědomuju, že mi to běží dobře a snad mě i zpomalují, tak se postupně začnu skupině s cílem na 1:50 vzdalovat. Vilky, parky, jezírka, najednou rozcestí, otáčíme se, připojuje se k nám trať maratonu, a já si uvědomuju, proč mi to tak hezky běželo – celé to bylo z kopce, a teď se trať otočila a míří zpátky do města – do kopce! Hlava, hlava, hlava. Všechno je to tam! Chci přejít do chůze, protože se mi nechce běžet, protože to logicky nejde tak samo jako z kopce. Ale nesmím zastavit. Naštěstí běžím mezi rychlejšími běžci s časem pod 2 hodiny, takže tady nikdo nepřechází do chůze. Tudíž ani já. Neutrhnu si ostudu přeci!

Kilometry utíkají, kopec je dlouhý a nechutně táhlý, ale pomalu už vidím Triumphal arch v Parc du Cinquantenarie, kde jsme startovali. Blížíme se do cíle. Ten ovšem ještě nebude tak zadarmo, pořád je tam jeden kopeček, kde už se mi ale vážně nechce. 2 km do cíle. Vím, že kluci s vlaječkama jsou za mnou. Pořád můžu přejít do chůze a teoreticky mám k dobru 5 min, abych si stále trhla ten můj rekord pod 1:55, ale ne. Naštěstí houževnaté ego vyhrává a já se pověsím na jiného běžce a běžíme spolu nahoru. Pak už jen několik kliček a běžíme poslední kilometr. Začínám zrychlovat, kdyby náhodou se to mohlo povést pod 1:50.. Běžím na historické náměstí v Bruselu a očekávám finiš – ouha, blbě jsem se podívala na mapu –  ještě nekončíme. Čeká nás tour de čůrající chlapeček, a další pidi uličky v centru, když už nakonec vidím finiš, zrychluju, probíhám a vím, že kluci s vlajkama na 1:50 mě nedohonili. Vzhledem k tomu ale že se čas začal měřit až po 500 metrech od startu, kdy jsem si blbě zapla hodinky, tak nevím svůj přesný čas a čekám na oficiální výsledky na internetu…

1:49:53 ! Osobák vážení! Od minule zlepšení o 8 minut. Díky Brusele!

Být 23. nejrychlejší muž v Bruselu není zas tak špatné…

Iva měla dost času se kochat, já to vzal více hopem :). Věděl jsem, že si chci zlepšit svůj půlmaratonský osobák (1:21:14) a musím tak běžet tempem 3:45. Původně jsem jí slíbil, že poběžíme spolu, ale když jsem viděl profil trati, přidal k tomu celkem dobrou formu, tak jsem ji oznámil, že to teda zkusím.

Odstartovalo se a prvních 500 m nebylo měřených, což mi došlo až když jsem proběhl kolem cedule s číslem 0 km. Nevadí, aspoň jsem se zahřál. Můj problém na všech závodech je, že se nechám unést atmosférou a tempo vždy přepálím. Tady jsem zkusil taktiku, pomalejší rozjezd a postupné zrychlování. Šlo to pěkně, jen jsme vybíhali zezadu, takže jsem se musel ještě prodírat přes ostatní běžce. Nevadí, celkem mě to bavilo a koutkem oka jsem sledoval, jestli neuvidím podobně rychlého běžce, na kterého bych se pověsil, smůla, nikdo takový tam nebyl – už byli napřed.

Díky ideální teplotě jsem první občerstvovačkou proběhl a pokračoval na další stíhací jízdu. Průběžně jsem kontroloval tempo, abych se pohyboval kolem 3:45. Další občerstovačka byla drsná, moc jsem nezpomalil, a tak jsem si do oka nalil ionťák – pálelo to jako prase :).

Po seběhu, kde jsem nahnal nějakou tu vteřinku následoval mírný, ale táhlý kopec. Miluju kopce, ale byla to ta chvíle, kdy jsem si řekl, jestli tady zpomalím, tak na nějaký osobák můžu rovnou zapomenout. Do cíle zbývaly asi 4 km. Kontrola hodinek mi to potvrdila a rychle jsem si spočítal, že tímhle tempem by to mělo vyjít. Hm, jenže to jsem trochu zapomněl na ten poslední kopec před seběhem do cíle. Trápil jsem se, ale teď už bylo sakra pozdě na to to vzdát. Už nebylo ani koho moc stíhat a já se jen vizuálně držel někoho, ke komu bych se přilepil na paty. Poslední seběh a pár zatáček jsem prostě nabombil, nebyl už důvod šetřit síly (v tu chvíli jsem měl tempo kolem 3:20), jenže tam, kde jsem já cíl čekal, tak nebyl (chyba informátorky :)), takže zpátky na stromy, uklidnit tempo a rozdýchat se… Už jsem toho měl dost, těch posledních pár set metrů mě dodělalo, protože už jsem měl být v cíli. Teď už opravdu poslední pravotočivá zatáčka, poslední sprintík s jedním ze závodníků a probíhám cílem. Hodinky mi ukazují přes 1:21, ale došlo mi že tam byl ten neměřený úsek, tak co teď? Padlo to? Dočkal jsem se? Čekám na oficiální výsledky, které mi potvrdí čas nového osobáku 1:19:11.

 

Takový byl náš úspěšný běžecký víkend v Bruselu. Na jakém z vašich posledních závodů jste si udělali osobák vy? 🙂

 

Naše běhy v číslech a mapách 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.